Toxické kovy

Toxické kovy

Často opomíjené téma v oblasti zdraví je působení toxických kovů na lidské zdraví. Občas se utrousí slůvko ohledně „zátěže prostředí těžkými kovy“, ovšem u této věty také vše končí. Jaká je pravda?

 

Toxické kovy nám smrtelně ubližují

Toxických kovů je celá řada, řadí se sem některé těžké kovy, ale nejen ony. Mezi ně patří například chrom, selen, hliník, cín, rtuť, kadmium, olovo, arzen, měď, a některé další. Část z nich jsou v malých dávkách prospěšné, hranice mezi prospěšnosti a toxicitou může být i velice tenká (například u chromu). Nebezpečnost těchto látek spočívá v tom, že toxické dávky jsou poměrně nízké (v miligramech). Navíc se ukládají v organizmu a zůstávají tam celá desetiletí, kdy integrací do lidské tkáně nahrazující kovy, které tam správně mají být. Jejich přítomnost zbavuje funkčnost např. hemoglobinu, anebo celé plejády enzymů v metabolických řetězcích.

Toxické kovy jsou karcinogenní a tělo je přitom přirozeným způsobem nerozkládá ani je nemetabolizuje. Projevy chronické otravy jsou nejrůznější a můžou připomínat řadu nemocí, např. alergie, autismus, chronická střevní onemocněni, autoimunitní onemocnění, dále jsou spojené s průjmy, dušnosti, anémií, poškozením ledvin, odvápněním kostí, únavou, nespavostí, nechutenstvím, poškozením centrálního nervového systému, kožními onemocněními, depresemi, a v ne poslední řadě způsobují onkologická onemocnění, či selhání orgánů.

Západní medicína se tímto nezabývá. Nejsou vyvinuté oficiální metody diagnostiky zátěže lidské tkáně. I když se na fakultách učí o kauzální terapii, v mnoha případech se lečí pouze symptomy. Lékaři nemají v ruce nástroje, jak opravdu zbavit lidského těla toxických kovů a ani jak likvidovat následky jejich kumulace v těle. Místo toho se stanovují falešné diagnózy, a pacientům se vnucují léky, které zdaleka nejsou opravdu nutné.

Která firma, produkující „léky“ se ale bude takovým stavem věci trápit? Hlavní je, že se tyto přípravky prodávají, lidem je vnucují tvrzeními, že jsou těžce a nevyléčitelné nemocní, kdy bez těchto farmak by určitě rychle a strašlivým způsobem zemřeli. Samozřejmě, že „léky“ které jsou pro lidské tělo nejagresivnější a destruktivní, jsou plně hrazené, a tím se „chudý národ“ lehce přesvědčí, aby je užíval.

Oproti tomu, klasická medicína dokáže ulevit, a to na všech úrovních. Existují jak diagnostické metody, tak i léčebné.

Molekulární vodík je látka, která má svojí roli dvojím způsobem

Na jednu stranu, zasahuje přímo do patologických procesů, těžké kovy působí jako látky, které hrají roli ohledně volných radikálů. Vodík se na volné radikály váže prakticky okamžitě ve chvíli, kdy se dostane do těla, a tímto je likviduje. Řadě lidí, kteří trpí chronickými onemocněními po užití vodíku, se v průběhu několika týdnů výrazně uleví, může se jim snížit současná medikace, některé léky se dokonce vysazují (kortikoidy, antidepresiva, v některých případech diabetici přechází z podávání inzulinu na peronální terapii, atd.). Charakteristické je že se začne měnit chuť k jídlu, tělo začne vyhledávat přirozenou potravu, zeleninu, ovoce, snižuje se chuť na sladké a maso.

Tím, že se tělo zbaví zátěže toxických chemických reakcí, které způsobují toxické kovy, začne se uzdravovat, orgány začnou lépe plnit svoji funkcí. Nejdříve je to patrné na funkci vylučovacích orgánů, ledvin a jater, tím se spouští mohutné čisticí reakce a sebeozdravné procesy. Toxiny všeho druhu jsou vyplavovány z tkáně a přirozeně vyloučeny. To vše včetně toxických kovů, které cirkuluji v krvi.

Jak do těla dostaneme molekulární vodík? Způsobů je celá řada. Je to plyn, který lze inhalovat, anebo pít obohacenou vodu. Na trhu jsou tzv. ionizéry, které to umí. Pro každodenní použití „do kapsy“, je pak k dispozici tzv. „suchá směs“, která ho uvolňuje přímo v těle, a tak se velké množství molekulárního vodíku využije beze ztrát a naplno.

Léčba biologickými látkami

Toxické kovy, které již v těle máme, lze z velké části navázat na biologické látky, tím pak umožnit jejich odplavení s organismu vylučováním. Příkladem jsou aminokyseliny lyzin a metionin, které vážou na sebe jak olovo, tak i například rtuť, anebo kadmium. Zdrojem těchto aminokyselin jsou zelené rostliny: Zelí, petržel, koriandr a další.

Je ovšem důležité, aby se sledovaly zdroje ovoce a zeleniny, protože nakoupené v obchodních domech jsou z velké části zatížené pesticidy, a dalšími chemickými toxiny. Na druhou stranu, místní farmáři nabízí potraviny z čistého prostředí, které mají chuť, vůni, a jsou pro tělo užitečné a hlavně přirozeně a zdravě zasytí. Pokud není taková zelenina dispozici, pak nezbývá sáhnout zpět po potravinových doplňcích, některé jsou i zdraví neškodné.

Jezte zdravě, budete zdraví

Co na závěr. Zdraví stoji peníze, buď je utratíme, abychom si koupili to, co nám prospívá, anebo je dostane farmaceutický a chemický průmysl, který by všechny rád udržoval v nemocném stavu. Nakonec, to co říkaly staré moudra o jídle a zdraví, je asi stále pravdou.

Autorka je patoložka, propagátorka klasické (prověřené tisíciletími) medicíny

z článku MUDr. Zornitze Petrové Markantové